Pokračování... Když jsme přijeli z výletu, nějak se mi to v hlavě srovnalo a došlo mi to. Rozhodla jsem se, že ty arogantní pipky,které jen závidí a pomlouvají cizí úspěchy, vyřadím ze svého života úplně. Přestala jsem se proto s nimi bavit a bylo hotovo. Rozhodla jsem se, že si nenechám srát na hlavu. Byla jsem zlá, sprostá i na učitele, chodila jsem do školy už po začátku vyučování nebo nechodila do školy vůbec (poslední měsíc školy jsem nebyla každý pátek ve škole, hh).
Prázdniny jsem zažila nádherné (ikdyž ještě krásné chvíle s mými pravými kamarády zažiju, nemůžu se dočkat <3). Sblížila jsem se s někým, kdo byl pro mě jen dlouholetý kamarád.
Dopředu vím, že mi holky budou chtít udělat peklo, ale to jim nedovolím. Konečně jsem se odhodlala vyzkoušet grunge styl, takže příjdu do školy s větší parádou. Stále plánuju mít dokonalé známky (chtěla bych dostat stupendium), změním si jen svoji osobnost. Já budu dělat peklo jim. Ne tak, že je budu za zády pomlouvat, ničit, nebo šikanovat. To vůbec. nenechám si akorát srát na hlavu, ani od spolužaček, ani doma.
Přiští školní rok nebude pravý, moje chování nebude pravé. Bude to show, představení. A je na nich, kdo si koupí lístek a přijde se na mé představení podívat a pochopí podstatu hry..
Děkuju moc za přečtení..
Užívejte prázdniny a taky školní rok
XOXO K.
úterý 11. srpna 2015
Who I am?! #2
Pokračování... Jak jsem si řekla, tak se i stalo. Opravdu byl rok 2015 pro mě ten nejlepší. Jak už ve škole, tak mezi přáteli a taktéž v rodině.
Ve škole to bylo báječné. Víkendy byly jakoby z ničeho nic v klidu. Přátelé se ke mě hrnuli. Byla jsem nejvíc šťastná. Sice se mi za tento rok stalo doma pár (víc) špatných věcí a modřin, ale to jsem mohla v klidu překousnout. Ve škole mě lidé poslouchali, kamarádky mi říkaly, že mám hlavní slovo třídy, byla jsem v čele všech šk. událostí a akcí. Jelikož můj nejlepší kamarád byl ve škole hodně oblíbený, měla jsem na obědě to nejlepší místo, poznala jsem se s hodně novými lidmi, které jsem dříve jen potkávala. Byla jsem na výsluní. Jelikož jsem se pak začala bavit více s klukama, přišly od holek pomluvy, jak jinak."Děvko! Roztahovačko!" ale nebrala jsem to vážně, protože mi všichni říkali, že mi holky jen závidí, že se kluci nebaví s něma. Bavila jsem se všema, doma super, známky skvělé. Až pak v květnu přišla jedna velká školní akce, která se platila už v roce 2014 (ani snad nemusím říkat, že jsem měla zakázáno tam jet) na kterou jsem jela taky (mamka mi to nakonec povolila). Všichni jsme si od toho slibovali nejlepší akci roku a byl to totální propadák (hlavně pro mě). Všechny naše plány, jak budeme hulit a chlastat a kalit až do rána se okamžitě zrušily, ve chvíli kdy se tam objevila ta snad nejhorší zdravotnice, která nám terorizovala životy. Ale dostaňme se k hlavní věci. To že o mě holky vyprávěly hnusné věci jsem překousla, ale pak jedna z nich (opravdu záškodnická mrcha, kurva z pekla) udělala z moje tajemství úplnou blbost, podle které jsem byla ta největší šlápota na světě. Potom si 20 holek ze třídy sedlo do kroužku a začaly mě pomlouvat. Jen jedna od nich odešla a šla jsi radši sednout do koutu, protože nechtěla poslouchat tu snůšku lží. Když jsem přišla na to, že mě pomlouvají, rozbrečela jsem se. Potom jsem asi hodinu chodila z pokoje na pokoj a snažila se to s každou holkou vyřešit. Nechtěla jsem to udělat, ale kdybych to nechala tak, neměla bych se tam s kým kamarádit. Poslouchala jsem ty arogantní řeči namyšlených pipin a jen přikyvovala. Dneska bych jim už řekla něco daleko jiného. Ale bála jsem se jich. Do konce výletu jsem jim jen přikyvovala a byla extrémně milá, ale užila jsem si to. Ale o tomto už dost, protože jak si na to vzpomenu, začne se mi vařit krev v žilách.
Pokračování v dalším článku....
XOXO K.
Ve škole to bylo báječné. Víkendy byly jakoby z ničeho nic v klidu. Přátelé se ke mě hrnuli. Byla jsem nejvíc šťastná. Sice se mi za tento rok stalo doma pár (víc) špatných věcí a modřin, ale to jsem mohla v klidu překousnout. Ve škole mě lidé poslouchali, kamarádky mi říkaly, že mám hlavní slovo třídy, byla jsem v čele všech šk. událostí a akcí. Jelikož můj nejlepší kamarád byl ve škole hodně oblíbený, měla jsem na obědě to nejlepší místo, poznala jsem se s hodně novými lidmi, které jsem dříve jen potkávala. Byla jsem na výsluní. Jelikož jsem se pak začala bavit více s klukama, přišly od holek pomluvy, jak jinak."Děvko! Roztahovačko!" ale nebrala jsem to vážně, protože mi všichni říkali, že mi holky jen závidí, že se kluci nebaví s něma. Bavila jsem se všema, doma super, známky skvělé. Až pak v květnu přišla jedna velká školní akce, která se platila už v roce 2014 (ani snad nemusím říkat, že jsem měla zakázáno tam jet) na kterou jsem jela taky (mamka mi to nakonec povolila). Všichni jsme si od toho slibovali nejlepší akci roku a byl to totální propadák (hlavně pro mě). Všechny naše plány, jak budeme hulit a chlastat a kalit až do rána se okamžitě zrušily, ve chvíli kdy se tam objevila ta snad nejhorší zdravotnice, která nám terorizovala životy. Ale dostaňme se k hlavní věci. To že o mě holky vyprávěly hnusné věci jsem překousla, ale pak jedna z nich (opravdu záškodnická mrcha, kurva z pekla) udělala z moje tajemství úplnou blbost, podle které jsem byla ta největší šlápota na světě. Potom si 20 holek ze třídy sedlo do kroužku a začaly mě pomlouvat. Jen jedna od nich odešla a šla jsi radši sednout do koutu, protože nechtěla poslouchat tu snůšku lží. Když jsem přišla na to, že mě pomlouvají, rozbrečela jsem se. Potom jsem asi hodinu chodila z pokoje na pokoj a snažila se to s každou holkou vyřešit. Nechtěla jsem to udělat, ale kdybych to nechala tak, neměla bych se tam s kým kamarádit. Poslouchala jsem ty arogantní řeči namyšlených pipin a jen přikyvovala. Dneska bych jim už řekla něco daleko jiného. Ale bála jsem se jich. Do konce výletu jsem jim jen přikyvovala a byla extrémně milá, ale užila jsem si to. Ale o tomto už dost, protože jak si na to vzpomenu, začne se mi vařit krev v žilách.
Pokračování v dalším článku....
XOXO K.
Who I am?! #1
Někdy sama sebe ptám,kdo jsem a co sem. Nemyslím to tak, proč jsme na světě a podobně. Ale myslím moji osobnost. A myslím, že jsem toho hodně dokázala. A ráda bych se teď s váma o ty úspěchy podělila..
Narodila jsem se jako úplně normální holka v pražské porodnici, bez jakýkoliv potíží a nemocí. Dětství jsem měla úžasné. Ale bohužel si ho nepamatuju, přestože to byly nejhezčí chvíle mého života (zatím). Obrat nastal začátkem roku 2014. Měli jsme doma rodinné problémy (máme pořád, a kdo nemá, že jo), což mě ničilo. Hrozně jsem se v tom topila, bylo to pro mě nové, ikdyž jsem podobné problémy zažívala už dřív. Ale tentokrát to bylo jiné. Brečela jsem hodiny, maskovala si modřiny, modlila se a prosila, ať už to skončí. Už jsem to nechtěla. Nezvládala jsem to. Vždycky to bylo na chvíli super. Na veřejnosti. Jakmile se zavřeli naše dveře od bytu, začalo to. Třeba v pátek. A skončilo to, když jsem v pondělí ráno vycházela ubrečela ze dveří do školy. Moje víkendy byly peklo a záviděla jsem těm, kteří se na víkend těšili. pro mě to byly muka. Pro mě to, že jsem byla ve škole, nebo na kroužku bylo osvobozující. Pak jsem se začala do školy těšit. Už od první třídy jsem měla dokonalé známky a když přišel osudový rok 2014, nechtěla jsem si tím, co mě vraždilo, ničit i to jediné co se mi dařilo. V hodinách jsem zapla mozek a jen poslouchala výklad učitele. Zní to možná zvláštně, ale já jsem neměla jinou možnost. Nikde jinde jsem se v klidu prakticky učit nemohla. Naopak jsem vypla, když mi moji kamarádi vyprávěli, svoje dokonalé rodinné zážitky, které zažily o víkendu, zrovna když já jsem seděla s brekem v koutě. Rok 2014 byl pro mě strašný. Ale potkala jsem mnoho lidí a s mnoha lidmi jsem se více spřátelila. Hlavně jsem strašně ráda za moje dva nejlepší kamarády <3.
Bylo právě 31.12. 2014 23:59 a já už jen prosila. Ano, ano ano. Už to přijde. Řekla jsem si totiž: "Tak a rok 2015 bude pro mě zatím nejlepší." Velká ručička na hodinách se posunula a já se konečně cítíla osvobozená...
Pokračování v dalším článku...
XOXO K.
Narodila jsem se jako úplně normální holka v pražské porodnici, bez jakýkoliv potíží a nemocí. Dětství jsem měla úžasné. Ale bohužel si ho nepamatuju, přestože to byly nejhezčí chvíle mého života (zatím). Obrat nastal začátkem roku 2014. Měli jsme doma rodinné problémy (máme pořád, a kdo nemá, že jo), což mě ničilo. Hrozně jsem se v tom topila, bylo to pro mě nové, ikdyž jsem podobné problémy zažívala už dřív. Ale tentokrát to bylo jiné. Brečela jsem hodiny, maskovala si modřiny, modlila se a prosila, ať už to skončí. Už jsem to nechtěla. Nezvládala jsem to. Vždycky to bylo na chvíli super. Na veřejnosti. Jakmile se zavřeli naše dveře od bytu, začalo to. Třeba v pátek. A skončilo to, když jsem v pondělí ráno vycházela ubrečela ze dveří do školy. Moje víkendy byly peklo a záviděla jsem těm, kteří se na víkend těšili. pro mě to byly muka. Pro mě to, že jsem byla ve škole, nebo na kroužku bylo osvobozující. Pak jsem se začala do školy těšit. Už od první třídy jsem měla dokonalé známky a když přišel osudový rok 2014, nechtěla jsem si tím, co mě vraždilo, ničit i to jediné co se mi dařilo. V hodinách jsem zapla mozek a jen poslouchala výklad učitele. Zní to možná zvláštně, ale já jsem neměla jinou možnost. Nikde jinde jsem se v klidu prakticky učit nemohla. Naopak jsem vypla, když mi moji kamarádi vyprávěli, svoje dokonalé rodinné zážitky, které zažily o víkendu, zrovna když já jsem seděla s brekem v koutě. Rok 2014 byl pro mě strašný. Ale potkala jsem mnoho lidí a s mnoha lidmi jsem se více spřátelila. Hlavně jsem strašně ráda za moje dva nejlepší kamarády <3.
Bylo právě 31.12. 2014 23:59 a já už jen prosila. Ano, ano ano. Už to přijde. Řekla jsem si totiž: "Tak a rok 2015 bude pro mě zatím nejlepší." Velká ručička na hodinách se posunula a já se konečně cítíla osvobozená...
Pokračování v dalším článku...
XOXO K.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře (Atom)