Who I am?! #2

Pokračování... Jak jsem si řekla, tak se i stalo. Opravdu byl rok 2015 pro mě ten nejlepší. Jak už ve škole, tak mezi přáteli a taktéž v rodině.
Ve škole to bylo báječné. Víkendy byly jakoby z ničeho nic v klidu. Přátelé se ke mě hrnuli. Byla jsem nejvíc šťastná. Sice se mi za tento rok stalo doma pár (víc) špatných věcí a modřin, ale to jsem mohla v klidu překousnout. Ve škole mě lidé poslouchali, kamarádky mi říkaly, že mám hlavní slovo třídy, byla jsem v čele všech šk. událostí a akcí. Jelikož můj nejlepší kamarád byl ve škole hodně oblíbený, měla jsem na obědě to nejlepší místo, poznala jsem se s hodně novými lidmi, které jsem dříve jen potkávala. Byla jsem na výsluní. Jelikož jsem se pak začala bavit více s klukama, přišly od holek pomluvy, jak jinak."Děvko! Roztahovačko!" ale nebrala jsem to vážně, protože mi všichni říkali, že mi holky jen závidí, že se kluci nebaví s něma. Bavila jsem se všema, doma super, známky skvělé. Až pak v květnu přišla jedna velká školní akce, která se platila už v roce 2014 (ani snad nemusím říkat, že jsem měla zakázáno tam jet) na kterou jsem jela taky (mamka mi to nakonec povolila). Všichni jsme si od toho slibovali nejlepší akci roku a byl to totální propadák (hlavně pro mě). Všechny naše plány, jak budeme hulit a chlastat a kalit až do rána se okamžitě zrušily, ve chvíli kdy se tam objevila ta snad nejhorší zdravotnice, která nám terorizovala životy. Ale dostaňme se k hlavní věci. To že o mě holky vyprávěly hnusné věci jsem překousla, ale pak jedna z nich (opravdu záškodnická mrcha, kurva z pekla) udělala z moje tajemství úplnou blbost, podle které jsem byla ta největší šlápota na světě. Potom si 20 holek ze třídy sedlo do kroužku a začaly mě pomlouvat. Jen jedna od nich odešla a šla jsi radši sednout do koutu, protože nechtěla poslouchat tu snůšku lží. Když jsem přišla na to, že mě pomlouvají, rozbrečela jsem se. Potom jsem asi hodinu chodila z pokoje na pokoj a snažila se to s každou holkou vyřešit. Nechtěla jsem to udělat, ale kdybych to nechala tak, neměla bych se tam s kým kamarádit. Poslouchala jsem ty arogantní řeči namyšlených pipin a jen přikyvovala. Dneska bych jim už řekla něco daleko jiného. Ale bála jsem se jich. Do konce výletu jsem jim jen přikyvovala a byla extrémně milá, ale užila jsem si to. Ale o tomto už dost, protože jak si na to vzpomenu, začne se mi vařit krev v žilách.

Pokračování v dalším článku....

XOXO K.